Posledni prispevek bude uz ze zmrzleho Ceska, diky slusnemu pripojeni konecne muzu prihodit par fotek, komentar vetsinou netreba...
Tak to uz je fakt vsechno, pokud byste chteli vic, muzete to zkusit na zbylych blozich (to je ale hnusny tvar:)) z Accry - nektere rozhodne stoji za to.

25. Epilog
Prestoze jsem tento clanek planoval az na leto pristiho roku, okolnosti me donutily tento plan zmenit. Ano, rozhodl jsem se ukoncit svou praxi, opustit svet palmovych plazi a destnych pralesu a vratit se do Ceska.
K tomuto rozhodnuti me vedly zdravotni duvody - ne ze bych umiral, spis jsem nehodlal dal riskovat, ze se momentalni zdravotni problemy zmeni na problemy trvale. Afrika rozhodne neni vhodne misto na hrdinstvi, jak se bohuzel nekteri praktikanti prede mnou presvedcili...
Porad je pro me docela nepredstavitelne, ze se uz ve ctvrtek rano budu choulit v zimni bunde, zatimco den predem jeste stihnu propotit dve tricka, rano me nebude budit hudba z kostela a k snidani si nedam ananas ani kokosove mleko...
Rad bych vam podekoval, ze jste tento muj slovni exhibicionismus vydrzeli sledovat az do konce, a predevsim za vsechny komentare, diky kterym jsem mel k dispozici okamzitou zpetnou vazbu. Chci zduraznit, ze vsechny informace zde uvedene byly ciste subjektivnimi pocity a postrehy autora, zajemce o objektivni informace o Ghane musim odkazat na turisticke pruvodce.
Pokud vam nektere clanky prisly prilis rozkecane, odbihajici od tematu nebo zmatene, tak to bylo zpusobeno neustalou zaplavou zazitku, ktere me tady potkavaly a o ktere jsem se chtel podelit. A pokud jsem psal prehnane kriticky a sarkasticky, tak to nebylo proto, ze by se mi tu nelibilo, ale spis abych si ulevil od obcasnych frustraci...
Omlouvam se, ze jsem za posledni mesice temer nepouzil MSN/ICQ/Gtalk; rozhodl jsem se svuj omezeny cas u internetu vyuzit spis k updatovani blogu. Snazil jsem se ho psat tak, aby z nej mohl mit neco kazdy, od rodicu az po nahodneho kolembrouzdajiciho. Ke spouste temat jsem se bohuzel nedostal, ale nebude problem podelit se o ne za par tydnu osobne, pokud do te doby neumrznu:).
Mejte se moc fajn, budu se tesit az se s ceskou casti z vas potkam osobne, se "zbytkem sveta" alespon elektronicky...

24. ZOO kam se podivas
Tak jako kazde spravne televizni noviny musi mit svou zpravu o zviratkach, i ja jsem se rozhodl pridat neco na odlehceni. Mistni fauna, jak logicky vyplyva z polohy Ghany, je opravdu bohata a dokaze cloveku pripravit nejedno prekvapeni.
I kdyz by tak podle fotek na tomto blogu mohlo vypadat, sloni mi tu pres zahradu opravdu nebehaji a ani s krokodyly se nemazlim kazdy den; zato se vsude povaluji vychrtli, vetsinou nikomu nepartici psi. Trochu lituju ze nemam ockovani proti vztekline, protoze belosi je z nejakeho duvodu pritahuji vic nez mistni, takze je docela problem se jich zbavit. Zato kocku jsem nevidel ani jednu (ne ze bych litoval), zle jazyky tvrdi, ze vsechny konci na taliri...
Oblibenou zabavou belochu je trumfovani se v tom, kdo ve svem dome najde zajimavejsi zvire - klasikou je hmyz, tedy pavouci, mravenci (bud naprosto miniaturni, nebo naopak skoro centimetrovi) a svabi (cca. 5 cm maximum). Vetsi sranda uz muze byt s krysou pod posteli, u kamaradky na zahrade si obcas pristane orel (nebo neco podobneho orlu, presna identifikace druhu se nam nepodarila), ale zatim jednoznacne vyhravaji Jungle boys se skorpionem v kuchyni a hadem v zachode - to uz je i na Ghanu docela silne kafe.
Ja mam v tomto smeru nudu, nasel jsem maximalne 20-ti centimetrovou jesterku ve skrini nebo ve sprse - tam se ji dokonce tak libilo, ze jsem ji nemohl vyhnat, takze jsme se jednou sprchovali spolu:) Jesterky vsech velikosti a barev jsou tady ostatne vsude, nektere kousky opravdu stoji za vyfoceni, bohuzel se nejak boji fotaku... Prekvapilo me, ze uprostred Accry clovek muze narazit na volne se pasouci kozy nebo kravy; co me ale zarazi pokazde, jsou kravy pasouci se na skladce mezi horicimi odpadky - to si pak clovek dvakrat rozmysli, jestli si v hospode dat hovezi...
Zviratka, ktera vam vsak nadelaji nejvice starosti, jsou ta nejmensi - jednak jsou to musky, ktere vam v noci muzou naklast vajicka do obleceni a jejichz larvy vam pak zpusobi takove kozni problemy, ze uz nikdy nenechate susit pradlo venku pres noc; a samozrejme malarii prenasejici komari - ti nastesti hrozi take pouze v noci, ale i tak neni pomysleni na ne dvakrat prijemne. Ostatne pochybuju, ze by se v Africe pro zvelicovani problemu pouzivalo rceni "nedelat z komara velblouda" - takove problemy jako jeden komar vam nenadela ani cele stado velbloudu...

Komentar:
Africka "pekarna", sprska pod vodopadem, schody co nikam nevedou (pro Afriku docela symbolicke) a klasicky africka odpoledni pohoda...

23. Kdo maze, ten jede
Jak jsem jiz sliboval, nemuzu se vyhnout dalsimu tematu, ktere lze povazovat svym zpusobem za jeden z kulturnich soku, a tim je vsudypritomna korupce. Prestoze je v podstate soucasti mistni kultury, musim priznat, ze s notnou davkou stesti se mi dari se ji vicemene vyhybat. Presto si na nekolika prikladech muzete udelat predstavu, jak mistni prebujely byrokraticky aparat funguje.
Prvni setkani s africkymi uredniky me cekalo na ambasade v Praze. Uz samotny fakt, ze zeme jako Ghana vyzaduje od evropanu viza, je v podstate stejny nesmysl, jakym by byla viza pro Americany do Ceska - kdyz k vam nekdo prijizdi utracet penize (a belosi tady v podstate predstavuji chodici bankomat, co si budeme namlouvat), tak bych ho mel prece vitat s otevrenou naruci, ale na to tady jeste bohuzel neprisli... Spise usmevny je fakt, ze po aplikantech striktne vyzaduji kontakt na dva Ghanany, pokud byste znali pouze jednoho, tak se za nim do Ghany nepodivate, ani kdyby to byl sam prezident.
Dalsi lahudkou je zadost o povoleni k pobytu, kam si musite prinest 4(!) pasove fotografie (nekdo si asi doma dela sbirku bilych ksichtiku), vypis z rejstriku trestu (ok, nechteji tady kriminalniky, to se da pochopit) a "medical report" potvrzujici vas zdravotni stav. Ten je vubec nejzabavnejsi casti - v zemi, kde muzete chytnout snad vsechny zname nemoci a infekce a kde nejfrekventovanejsi lecebnou metodou je usilovne modleni se, chteji mit jistotu, ze jim z Evropy neprivezete treba chripku:) K tomu vam obvykle zacnou namitat, ze vase zprava neni uplna, dostatecne podrobna ci chybi potvrzeni o urednim prekladu, aby vas tak donutili sverit se do rukou mistniho doktora, jehoz jedinou funkci je prijimat penize a vydavat ta "spravna" razitka.
I kdyz se dopredu ujistite, ze je vsechno v poradku a clovek pred vami se stejnymi dokumenty povoleni ziskal, stejne si urednik na miste podle nalady vymysli nejaky dalsi dokument, ktery bezpodminecne musite mit - u me to byl pruvodni dopis k zadosti, u cloveka za mnou zivotopis (uz jen cekam, kdy po vas zacnou chtit kopii oddaciho listu vasich prarodicu)... Reseni je jako ve vsech pripadech dvoji - bud se nastvat, dojet si domu pro potrebny papir, a stravit pul dne v zacpe, nebo vytahnout penezenku a usnadnit situaci obema stranam (protoze jinak ty penize stejne date za dopravu domu a zpet). Ja jsem naivne mazal domu pro papir, dneska uz bych tehdejsi zasadovost nahradil soucasnou pragmaticnosti...
Samotnou kapitolou je pak mistni policie. Jeji jedinou cinnosti je vyber uplatku, pricemz metody nema prilis vynalezave - policejni hlidky s velkymi samopaly (jejichz funkci v extremne bezpecne Ghane jsem doted nepochopil) stoji noc co noc na stejnych mistech a od projizdejicich ridicu se snazi vytahnout par drobnych - pokud neni provoz, tak si s vami pratelsky povidaji tak dlouho, dokud jim neco nedate. Obvykle z vas postupne tahaji ridicak, papiry od auta, potvrzeni o zaplaceni silnicni dane a kdovico jeste; samozrejme musi vedet, kam jedete, co tam budete delat atd. atd. Ze by nekdy pokutovali prestupky (pokud tady vubec existuji pravidla silnicniho provozu, jeste jsem neobjevil ani jejich naznak), nebo snad zatykali zlodeje (driv nez je dav ubije k smrti), to ani nahodou.
Doporuceni k uspore penez a hlavne vlastnich nervu je tak celkem jednoduche - vyhnout se pokud mozno kazdemu, kdo ma v ruce razitko nebo samopal, a pokud uz se jim nevyhnete, nezbyva nez zaplatit a zmizet co nejdal to jde...

K fotkam:
Takhle to vypada, kdyz se do tropu prizene bourka - doporucuju nevylezat z auta nebo z domu, pokud jdete pesky tak good luck, mate se na co tesit:)

22. Hleda se "O"
Necele ctyri mesice v Africe jsou priblizne tim casovym usekem, kdy si na drtivou vetsinu skutecnosti zvyknete a zacnou vam pripadat zcela normalni - vite, ze si na obed nedate brambory, ale ryzi, ze si v novinach nepoctete o nemecke nezamestnanosti, ale o nigerijske korupci, a rano po probuzeni vas neceka pohled na zasnezenou strechu sousedniho domu, ale na sluncem zalitou palmu v sousedove zahrade. Stejne tak vas ale zacne prekvapovat jakakoli zminka o domove - nepocitam-li mistni oblibene vykriky 2-0, s cimz uz nastesti (5 mesicu po mistrostvi sveta) prestali.
Prvni ceske prekvapeni me cekalo v praci - jednou se takhle hrabu v gigabajtech bordelu na svem pocitaci, narazim na nejaky elektronicky slovnik, a ona je to cesko-anglicka Lingea. Tak jsem se postupne dopatral k tomu, ze u stejneho kompu pred par lety testoval svou trpelivost jiny cesky AIESEC trainee...
Docela zabavnou se stala jedna z kazdodennich cest do prace - v rannich zpravach ze zahranici, ktere jsou spis snuskou drbu a zajimavosti, totiz hlavni zprava znela priblizne takto: "V Ceske republice doslo v poslednich mesicich k prudkemu zvyseni konzumace nealkoholickeho piva v dusledku zavedeni prisnejsich postihu pro neukaznene ridice. Cesi si vsak i nadale s prehledem udrzuji pozici nejvetsich konzumentu piva na svete se 160 litry na hlavu rocne." Nacez nasledovala klasicka poznamka komentatora: "No wonder they cannot play football..."
Kdyz uz jsem u fotbalu, zaslechl jsem jednu hlasku z mistrostvi sveta, kdy jeden zapas Ghany (tusim ze s Brazilii) piskal slovensky rozhodci (doufam, ze panamsti ctenari oceni me zdrzeni se nejapnych narazek na nase vychodni sousedy). Mistni fanousek se hluboce zamyslel nad nazvem zeme puvodu rozhodciho, a pak se zeptal jedineho belocha v hospode, kterym byl jeden z AIESEC trainees - "So, where is O?". Praktos samozrejme nechapal, tudiz se mu dostalo upresneni: "Well, it used to be Czech-O-Slovakia, right?" Na jeho obranu musim dodat, ze mistni mesta se bezne jmenuji treba "Ho" nebo "Wa" a cesku se rika proste "Czech".
Nejcastejsi pripominkou domova tady je ale nase propagacni video z konference EuroXPro - rozsirilo se tu jako virus a mistni AIESECari z nej byli tak hotovi, ze ho dokonce promitali potencionalnim novackum s dovetkem, ze v AIESEC se z vas muze stat treba i filmova hvezda:) Na druhou stranu je zase treba dodat, ze produkce mistni televize pripomina technickym zpracovanim a akcnosti spise domaci video z oslavy babiccinych narozenin, takze se da jejich nadseni pochopit.
Pokud porovnam mistni povedomi o Cesku treba se znalostmi Americanu, nenajdu temer zadny rozdil - az na to, ze v podstate kazdy Ghanan na pockani vyjmenuje zakladni sestavu nasi fotbalove reprezentace...

Par fotek z africkeho venkova, komentar zrejme netreba...

21. Kocourkov
Tematem, o ktere jsem se sice otrel temer v kazdem dosavadnim prispevku, ale ktere si presto zaslouzi samostatny clanek, je africka produktivita. Je totiz tim, co tady Evropany fascinuje uplne nejvic - soude alespon podle hodin stravenych vasnivymi diskuzemi u vecerniho pivka.
Priklady najdete na kazdem rohu - kdyz vam pod oknem hodinu zameta shrbena sousedka se svazkem bambusovych stebel, pricemz stejneho efektu doma docilite s normalnim kostetem za 10 minut; kdyz vidite na stavbe sest cernochu v patrech nad sebou, jak si zespoda podavaji jednu tvarnici za druhou, pricemz jakkoli primitivni vytah by nahradil praci ctyr z nich; nebo kdyz hotelovy travnik seka desitka lidi vybavenych macetami, misto jedineho zahradnika s motorovou sekackou.
Vsechny tyto priklady jsou z ekonomickeho hlediska logicke - nizka cena prace a nedostatek kapitalu zpusobuji, ze pracka, sekacka na travu ani dalsi vybaveni se tady proste nevyplati, kdyz si na to muzete najmout lidskou silu. Horsi dusledky ma mistni efektivita ve firmach - staci si treba vzit zpusob, jakym se tady resi fakturace. Nejprve jeden clovek napise rukou fakturu (vypocty se delaji zasadne na kalkulacce), prinese ji financakum, ti ji zkontroluji a hodi na recepci, kde ji prepisou a vytisknou, nasledne prinesou zpet k nam, abychom ji mohli zadat do sofwaru, vytisknout a znovu zkontrolovat, nacez se konecne muze odeslat zakaznikovi. Doma se napise rovnou v ucetnim softwaru, ze ktereho se vytiskne a posle - uspora casu cca. 60 min. na jedne fakture...
Bezne taky muzu sledovat sefa, jak prepisuje stranku s nejakym rozpoctem jednim(!) prstem do excelu (rychlosti cca. 30 uhozu za minutu), zatimco dalsi dva lide cekaji na jeho pocitac... Jedinou utechou mi muze byt, ze takhle tady funguje v podstate kazda firma - uz jsem se tusim zminoval o necitelnych radcich ve vypisech z bankovnich uctu (coz je pro financaka docela komplikace, obzvlast nema-li po ruce kontrolu pres internetbanking), naposledy jsem slysel o nakupu firemniho pick-upu za pul milionu v hotovosti (byly toho pry dve desetikilove krabice). Myslim, ze az si zacnu stezovat na nedostatek svetla v kancelari, tak vezmou pytle a zacnou ho v nich nosit dovnitr jako v Kocourkove...
Suma sumarum, srdce zaryteho socialisty by zaplesalo, s jak malym mnozstvim prace lze zamestnat tolik lidi; jako podnikatel bych musel polovinu zamestnancu vyhazet a druhou poradne proskolit, aby nehledali dvacet minut po firme kalkulacku (mistni velmi oblibena a rozsirena zabava), ale otevreli si ten zatraceny excel. Z hlediska praktikanta je vsak nejvice frustrujici absolutni neochota mistnich k jakymkoli zmenam - muzete vysvetlovat, proc je neco spatne, jak to zmenit a v cem to potom bude lepsi, a stejne se vzdycky najde dalsi duvod, proc to tak nejde udelat...

Komentar:
Par fotek z destneho pralesa, neco na zpusob prazskeho lanoveho centra. Vypada to sice bezpecne, ale jednak je to proklate vysoko, slusne se to houpe a navic nesmite zapomenout, ze jste v Ghane, takze docela fajn adrenalin:) Obzvlaste zabavna byla hlaska pruvodce, ze neni dobre stat blizko stromu, protoze na vas muze spadnout had, jenze kde v pralese najdete misto, ktere neni blizko stromu, ze...