15. Sluzby
Dalsim znakem, ktery vyrazne vypovida o urovni urcite ekonomiky, je uroven sluzeb - a to jednak z hlediska kvality, a samozrejme take ceny. At tak ci tak, Ghana - stejne jako nejspise cela Afrika - ma rozhodne co dohanet. Pro predstavu zkusim uvest par prikladu, jak tady veci funguji.
Muj prvni kontakt s lokalnimi sluzbami nastal hned po priletu, kdy jsem zjistil, ze potrebuju vymenit zamek a kliku na dverich od sveho pokoje. I takovato banalita me stala spousty hodin shaneni, domlouvani a otravovani nekolika ruznych osob, dva tydny cekani a nakonec jeste neplanovanou navstevu udrzbare v 6 rano, nez jsem konecne mohl normalne zamknout svuj pokoj. Aby toho nebylo malo, po dvou tydnech se zasekl zamek u vchodovych dveri a cele divadlo zacalo nanovo, pricemz nabyte zkusenosti ani konexe mi nepomohly urychlit cely proces ani o den...
Co me vsak zarazilo vice, byl fakt, ze kvalita sluzeb pokulhava i u nadnarodnich spolecnosti, napriklad bank. Nejen ze dovnitr pousti pouze zakazniky, doprovod je nucen zustat ve vstupni hale, ale ani se samotnymi zakazniky se zrovna nemazli. Pravidlem jsou tu dlouhe fronty, stejne jako u doktora nebo na urade (alespon neco mi tady pripomina VSE). Ty funguji tak, ze kolem zdi je rada zidli, ktera zacina u vstupu a konci u prepazek. Touto radou musite projit, a to tak, ze jakmile se uvolni posledni sedadlo u prepazek, kazdy zakaznik se zvedne a presune na nasledujici - prave uvolnenou - zidli. Jelikoz je tady odbaveni docela rychle a rady dlouhe, funguje to jako mexicka vlna na stadionu - jakmile se vsichni stihnou presunout na vedlejsi zidli, uz zacina nove presouvani - 8 hodin denne, 5 dni v tydnu non-stop:)
To vsechno vsak jeste porad nic neni oproti tomu, kdyz vyrazite mimo Accru. Pred mesicem jsme se takhle pokouseli sehnat v cca. tricetitisicovem meste neco, co by se dalo povazovat za sobotni obed, a nebylo to banku (ona polivka s testem, co se ji rukama - mimochodem, uz jsem vyzkousel, a reference nelhaly, chutna to jako obycejne testo s polivkou). V prvni hospode cisnik (asi 14ti lety) nechapal, co potrebujeme vysvetlit na pojmu Omo soup, tak nas pozval do kuchyne, my podekovali a jeli dal. V dalsim stravovacim zarizeni meli pouze rybu s ryzi, cisnice ale nevedela cenu - kdyz nam ji zjistila, protocily se nam panenky. Dalsi pokus dopadl podobne, nabidli nam banku nebo riceballs, a kdyz jsme si vsichni objednali riceballs, zjistili, ze zadne nemaji... Ve vedlejsim meste nas na jednom miste odbyli slovy, ze je sobota, nasledovala slusne vypadajici restaurace, kde vsak cisnice nechapala, co je to menu (ne ze by tady k necemu bylo, polovinu veci na nem stejne nikdy nemaji) - kdyz jsme ji to s namahou vysvetlili, donesla ho, jen ceny uz neplatily... Coz o to, v hospode to clovek prekousne, kdyz jsme ale u benzinky nabrali plnou nadrz, a zjistili, ze misto 6500 Cedi za litr, ktere byly na venkovni ceduli, mame platit 8500 Cedi, ktere byly na samotnem stojanu, docela nas presel smich - jako vysvetleni se nam dostalo, ze venkovni cenovky uz 3 roky nikdo neprepisoval... Na namitku, ze skoro vsude na svete je tohle nelegalni, se na dostalo pouze mileho usmevu:)
A jen tak na okraj - vedeli jste, ze na svete existuji lide, zivici se prodejem drobnych? V Accre si takhle muzete za 2000 Cedi koupit 9 minci v hodnote 200 Cedi (=50 haleru). Kdyby takhle slo kseftovat s britskymi librami, mohl by to byt fajn byznys:)

Par fotek z vyletu do Mole, mistniho narodniho parku. V podstate jako nase ZOO, jen na rozloze par tisic kilometru ctverecnich:) A kdyz jsem videl ty tluste slony, napadlo me ze snad taky zacnu zrat listi a vetvicky:)

Tak tady je ten slibeny "sprchovaci" vodopad...
Mimochodem, pokud mate zajem o vice fotek z Ghany, mrknete na ostatni blogy traineeku z Accry - jelikoz jsem v praci bez internetu, tak mi jejich uploadovani zabira vecnost...

14. Bezpecnost
Ghana je pry jednou z nejbezpecnejsich zemi sveta - jedinym trestnym cinem, se kterym se muzete obcas setkat, jsou drobne kradeze, ktere jsou vsak obvykle spise dusledkem vasi nepozornosti.
Asi hlavni pricinnou tohoto stavu je vseobecny pristup ke zlodejum, ktery se da nejpresneji popsat slovy "nulova tolerance", kde je ovsem nutno vysvetlit pojem nulova. Jakmile totiz na ulici zakricite, ze vam nekdo neco ukradl, okamzite se na zlodeje vrhnou vsichni, kteri jsou zrovna pobliz, a ukaze-li se, ze se opravdu jedna o zlodeje, nastane davove lyncovani. Konecnou stanici je pro dotycneho v lepsim pripade nemocnice, v horsim pripade marnice...
Na vlastni oci jsem to jeste nevidel, ale lide na ulici pry klidne oslavuji nad tely mrtvych zlodeju. To vas primeje poradne premyslet, jestli zacit delat povyk kvuli staremu mobilu nebo par Cedi v penezence, a take byste si meli byt naprosto jisti, ze vam je opravdu ukradla obvinena osoba - aneb "dvakrat mer, jednou rez" zde plati lepe nez kde jinde. Zrovna minuly tyden se stalo, ze nekde na venkove zlodej maleho kuzlete skoncil s rukama useknutyma v loktech – radsi nechci vedet, jestli byl jeste nazivu, kdyz mu je usekavali...
Ano, z naseho pohledu je to rozhodne brutalni a nelidsky system, na druhou stranu je nutno priznat, ze funguje, protoze odstrasujici ucinek takovych trestu je opravdu silny (netusim vsak, zda je legalni ci vladou pouze tolerovany). A moznost jit v noci bez doprovodu temnou ulici neni ve vetsine ostatnich africkych zemi tak samozrejma – treba v Nigerii si pry beloch po setmeni nemuze ani dojit pres ulici pro chleba...

K fotkam:
- zebrik z 1 kusu dreva
- jeden z mistnich vodopadu (ten druhy se mi bohuzel nepodarilo uploadnout) - doufam ze to nevypada, ze jedine mistni atrakce jsou padajici voda... Ale mimochodem, je pod nima prijemnejsi sprcha nez doma - je totiz teplejsi:)

13. Rutina
Jak jsem pochopil z nekterych komentaru, mel bych se nejspis zminit i o tom, co tady vlastne delam. Zkusim tedy popsat, jak vypada bezny pracovni den praktikanta v Ghane; musim ale dopredu varovat, ze oproti prazskemu zivotnimu stylu - kombinaci skoly, AIESEC projektu, prace, ruznych party, cestovani a obcasnych navstev domova - to bude nejspis znit jako lehka nuda.
Den pro me zacina v (u nas vrazednych) 7:00. Po hooodne rychle sprse nasleduje odjezd do prace, pricemz mam spolu s dalsimi zamestnanci, bydlicimi ve stejne ctvrti, zajisteny firemni odvoz. I tak cesta trva kolem 45 minut, a vede mj. kolem obrovskeho vrakoviste i stredem mensi skladky - tedy pokud za vrakoviste ci skladku neberu rovnou celou Accru, nema k nim rozhodne daleko... Hustota dopravy se podoba te prazske, pouze splodin ve vzduchu je nekolikanasobne vice - uz se zase docela tesim na vzduch, ktery neni videt:).
MMRS Ogilvy, muj zamestnavatel, sidli v pomerne luxusni, klidne casti mesta, pricemz samotne sidlo pripomina spise vetsi rodinny domek - tisni se v nem ovsem okolo padesati zamestnancu. Sefem, spolumajitelem a zaroven jedinym clovekem, ktery ma nejakou rozhodovaci pravomoc, je jeden z byvalych prezidentu AIESEC Ghana - ostatne temer kazdy mistni CEO je AIESEC Alumni. Samotne financni oddeleni pripomina velky mrazak - zadne denni svetlo, zato extra silna klimatizace. Obcas si pripadam jako mrazene kure, cekajici na prevoz do Makra...
Cele oddeleni cita 4 zamestnance, krome me jeste dva ucetni a financniho reditele. Uprime receno, v opravdu efektivne fungujici firme by na nasi praci stacili mozna jen dva zamestnanci, ale na africke pomery je nas akorat - ostatne tema efektivita/produktivita bude na cely dalsi clanek... Vybaveni je na muj vkus dost slabe - 3 pocitace bez internetu, jedna obcas fungujici tiskarna a spousta pocitacovych viru a neroztrizenych dat. Nastesti pouzivame relativne slusny a funkcni ucetni software, na druhou stranu ale taky stale jeste pouzivame klasicke 3.5 palcove diskety - doma jsem je o prazdninach nasel nekde ve sklepe a vyhodil jako naprosto nepouzitelne a prekonane:)
Co se tyce samotne prace - zjednodusene se da rict, ze delam vsechno to, na co ucetni nemaji dostatecnou kvalifikaci, aby to mohli provadet efektivne, a zaroven to, na co financni reditel nema cas - a krome toho samozrejme cokoliv dalsiho, co je zrovna potreba. V praxi je to napriklad sestavovani a kontrola ruznych rozpoctu, korekce chyb v zauctovanych polozkach a zpracovavani nejruznejsich podkladu pro sefa; proste kazdodenni osmihodinove hrani si s cisly - pro nekoho peklo, pro me relativne prijemne straveny cas:).
Po praci obvykle opet sezenu odvoz do sveho velmi skorme zarizeneho domecku (jehoz vybaveni nezahrnuje nic vic nez postel, skrin, zidle, stul, umyvadlo, sprchu, zachod a jedno zrcadlo, ve kterem se nevidite - ne, lednici, zehlicku, funkcni sporak ani vysavac tam nenajdete). Nasleduje pravidelna hodinka stravena v internetove kavarne a potom vecere, party nebo treba movie night u nektereho z ostatnich praktikantu.
Podtrzeno secteno, z pracovniho hlediska jsem naprosto spokojeny, minimalne dokud mam dostatek prace. A kdyz zrovna neni co delat, muzu alespon nerusene psat dalsi prispevek na blog (z frekvence prispevku muzete videt, ze tu mam cca. 2 nudne odpoledne tydne:)). Mozna i diky pocasi a pomalejsimu zivotnimu stylu se ale obcas nemuzu zbavit dojmu, ze zivot v Ghane je oproti Praze polovicni dovolena...

K fotkam:
- jedna typicka africka vesnicka
- typicky africky zpusob vareni cehokoli, v tomhle pripade nastesti na docela ciste panvi
- prehrada Akosombo - jedina elektrarna v zemi a zacatek (nebo spis konec) jezera Volta, po Trech souteskach nejvetsi umele vodni plochy na svete - ano, to je ten modry flek na mape Ghany:)

12. Chudoba

Tematem, ktere primo navazuje na to predminule (soky byly mimo plan:)), je pohled na penize z te trosku serioznejsi stranky...

Praxi v Ghane clovek rozhodne nezbohatne - spise naopak, pocatecni investice vcetne letenky, vsech poplatku a pojisteni vyjde evropana na cca. 50.000 Kc; rozhodne se vsak zmeni jeho pohled na to, co to bohatstvi vlastne je.

Prumerny plat pro AIESEC praktikanty se tu pohybuje okolo 300 dolaru mesicne, coz staci na pokryti kazdodennich vydaju (z nichz daleko nejvyssi polozku tvori jidlo - to alespon trochu evropsky se tvarici v hygienicky vypadajici hospode vas prijde obvykle na 75 Kc) a take na obcasne cestovani a stridme party - proste klasicky zivotni styl vetsiny praktikantu po celem svete. Krome toho si muzete priblizne jednou mesicne doprat luxusniho nakupu v supermarketu, kde se daji sehnat evropske vymozenosti jako salam, syr nebo normalni mleko. Bylo by zde sice mozne neco malo nasetrit - hlavne pokud clovek planuje zhubnout, coz neni zrovna muj pripad, ale nedavalo by to moc smysl, vzhledem k tomu ze penize v Ghane maji podstatne vetsi hodnotu nez doma.

Kdyz jsem tak obcas uvazoval, s jakym platem by se tady dalo jeste normalne fungovat, dosel jsem na zacatku k castce 150 dolaru mesicne, dneska uz bych to videl tak na stovku. Potom ale jednoho dne zjistite, ze nekteri vasi spolupracovnici (ridici, udrzbari, vratni) berou 50-60 dolaru, ze kterych zivi ne zrovna male rodiny, a spadne vam celist. Radsi jsem se ani nepokousel predstavit si, kolik muzou vydelavat vsichni ti poulicni prodavaci, ridici tro-tro nebo sluzebne... Muzete to stokrat cist v novinach, videt v televizi nebo slyset na prednaskach (ne ze bych za ty 4 roky na VSE stihl navstivit 100 prednasek); realita vam presto vyrazi dech.

Teprve potom si clovek poradne uvedomi, jak nepodstatne jsou vsechny ty veci jako drahe obleceni, slusne bydleni a kvalitni jidlo - to, oc tu bezi, je mit vubec nejake obleceni, bydleni, jidlo... Na druhou stranu, i tenhle pohled na Ghanu je samozrejme relativni - napriklad jeji severni soused, Burkina Faso, povazuje Ghanu za svuj ekonomicky vzor, k jehoz urovni by se rada za par desetileti alespon priblizila... Kazdopadne vedomi toho, ze staci jeden telefonat do Alitalie a za par dni muze byt clovek zpatky doma, jist normalni jidlo a spat na normalni posteli, je presne tim, cemu se v reklamach na Mastercard rika "priceless".

K fotkam:
Trocha tropickeho ovoce primo od zdroje a jedno maxi termitiste - alespon mi to bylo tvrzeno, osobne jsem to radsi nezkoumal:)

11. Kulturni soky

Dnesni prispevek se bude lehce lisit od tech dosavadnich, je totiz clankem na prani. Predpokladal jsem sice, ze vicemene vsechno, co jsem dosud popisoval, bylo popisem mych kulturnich soku, ale budiz, zkusim byt trochu podrobnejsi.

Cinnosti, ktera evropskym praktikantum (a hlavne praktikantkam) vadi na Ghananech nejcasteji, je jejich neustale drbani se (s oblibou i v rozkroku) a dloubani se v nose. Osobne na to nejsem az tak haklivy, navic mi spolupracovnici jsou v tomto smeru relativne kultivovani. Co vsak prehlednout nelze- jak uz jsem zminoval - je naprosta samozrejmost, s jakou se tady moci na ulicich, pricemz se vetsina lidi ani nesnazi provadet to nenapadne.

Dalsi pomerne vyraznou odlisnosti je chovani v restauracich. Mistni nejoblibenejsi jidlo, pripominajici hustou polevku s kusem neutralne chutnajiciho testa a rybou (jeste jsem neochutnal, ale podle vsech referenci jsem o moc neprisel), se totiz ji rukama. A aby toho nebylo malo, rybi kosti s oblibou vyplivuji vedle talire, opet bez jakekoli snahy o nenapadnost. Jednoduse nechutne, kultura nekultura.

Jednim z nejsilnejsich soku pak pro me byla vubec prvni cesta mimo Accru. Nejprve me zarazil autobus, ve kterem chybi ulicka - uprosted se nachazi 5. sklapeci sedadlo , takze v celem buse nenajdete ani decimetr ctverecni volneho mista - samozrejmosti je, ze matky s detmi maji jen jedno sedadlo, takze ve vetsine rad sedi minimalne 6 lidi (nekde nize je fotka tro-tro, ktere funguje na stejnem principu, pouze v mensim). V pripade nehody mate smulu, unikova cesta proste neexistuje.

Cesta vetsinou pripominala rozestavenou dalnici, pricemz par kilometru jiz bylo dokonce hotovych. Autobus si to tam padil priblizne stovkou, coz je na mistni pomery poradny ficak - vzhledem ke stavu mistnich cest i vozidel. Presto jsem po chvili zacal klidne podrimovat (jak to mam ve zvyku ve vsech dopravnich prostredcich), kdyz v tom najednou - auto v protismeru. Chvili rozdychavam sok, a naraz dalsi. Az pozdeji jsem zjistil, ze to, co se tvari jako hotova cast dalnice, mistni s klidem pouzivaji jako dve paralelni silnice...

Co zde povazuju naopak za temer dokonale, je mistni zpusob nakupovani z auta - pokud si myslite, ze Drive-thru vymysleli v Americe, tak vas musim vyvest z omylu. Tady totiz poridite z auta nejen jidlo a piti, ale take treba kapesniky, noviny, nebo dokonce boty - proste temer cokoliv. Jakmile se zbavite zazite (a zde mylne) predstavy, ze kdyz vam nekdo neco prodava az u nosu, tak to musi byt take drazsi nez normalne, muzete si na kazde trochu ucpanejsi krizovatce (tj. skoro na kazde) koupit, na co mate chut. V cenach do 7.5 Kc si takhle na cestach nakupujeme zmrzlinu (balenou), tropicke ovoce, bananove chipsy, orisky a samozrejme piti. Skvele je jednak to, ze pred cestou nemusite myslet na to, co vzit s sebou, protoze si to proste kdykoliv koupite, a navic se u vas nejakym zazrakem vzdycky objevi zrovna to, na co mate nejvetsi chut – jinymi slovy klasicke impulzivni nakupovani:) A ta uspora casu - uplne se desim toho, vratit se do ceskeho Alberta a stat pet minut ve fronte kvuli novinam a par rohlikum...

Takovym bonusem navic je pak pro evropany pohled, jak prodavaci nosi obroske tacy s ovocem naskladanym do pyramidy na hlave - kdyz neco chcete, jednim pohybem tac sundaji a opacnym zpusobem ho pak v mziku nasadi zpet.

A jen tak mimochodem - napadlo vas nekdy, ze cernosi nejsou ve tme videt? Je to sice detail, ale kdyz vecer jdete po ulici a vidite kolem sebe maximalne pochodujici bile zuby, je to docela desive:)

K fotkam:
Ananas, jak ho mozna neznate, suseni pradla, jak ho mozna neznate a pak jedna skala poseta asi tisicovkou netopyru - neni to moc videt, opet, kazdopadne fakt tam byli :)