23. Kdo maze, ten jede
Jak jsem jiz sliboval, nemuzu se vyhnout dalsimu tematu, ktere lze povazovat svym zpusobem za jeden z kulturnich soku, a tim je vsudypritomna korupce. Prestoze je v podstate soucasti mistni kultury, musim priznat, ze s notnou davkou stesti se mi dari se ji vicemene vyhybat. Presto si na nekolika prikladech muzete udelat predstavu, jak mistni prebujely byrokraticky aparat funguje.
Prvni setkani s africkymi uredniky me cekalo na ambasade v Praze. Uz samotny fakt, ze zeme jako Ghana vyzaduje od evropanu viza, je v podstate stejny nesmysl, jakym by byla viza pro Americany do Ceska - kdyz k vam nekdo prijizdi utracet penize (a belosi tady v podstate predstavuji chodici bankomat, co si budeme namlouvat), tak bych ho mel prece vitat s otevrenou naruci, ale na to tady jeste bohuzel neprisli... Spise usmevny je fakt, ze po aplikantech striktne vyzaduji kontakt na dva Ghanany, pokud byste znali pouze jednoho, tak se za nim do Ghany nepodivate, ani kdyby to byl sam prezident.
Dalsi lahudkou je zadost o povoleni k pobytu, kam si musite prinest 4(!) pasove fotografie (nekdo si asi doma dela sbirku bilych ksichtiku), vypis z rejstriku trestu (ok, nechteji tady kriminalniky, to se da pochopit) a "medical report" potvrzujici vas zdravotni stav. Ten je vubec nejzabavnejsi casti - v zemi, kde muzete chytnout snad vsechny zname nemoci a infekce a kde nejfrekventovanejsi lecebnou metodou je usilovne modleni se, chteji mit jistotu, ze jim z Evropy neprivezete treba chripku:) K tomu vam obvykle zacnou namitat, ze vase zprava neni uplna, dostatecne podrobna ci chybi potvrzeni o urednim prekladu, aby vas tak donutili sverit se do rukou mistniho doktora, jehoz jedinou funkci je prijimat penize a vydavat ta "spravna" razitka.
I kdyz se dopredu ujistite, ze je vsechno v poradku a clovek pred vami se stejnymi dokumenty povoleni ziskal, stejne si urednik na miste podle nalady vymysli nejaky dalsi dokument, ktery bezpodminecne musite mit - u me to byl pruvodni dopis k zadosti, u cloveka za mnou zivotopis (uz jen cekam, kdy po vas zacnou chtit kopii oddaciho listu vasich prarodicu)... Reseni je jako ve vsech pripadech dvoji - bud se nastvat, dojet si domu pro potrebny papir, a stravit pul dne v zacpe, nebo vytahnout penezenku a usnadnit situaci obema stranam (protoze jinak ty penize stejne date za dopravu domu a zpet). Ja jsem naivne mazal domu pro papir, dneska uz bych tehdejsi zasadovost nahradil soucasnou pragmaticnosti...
Samotnou kapitolou je pak mistni policie. Jeji jedinou cinnosti je vyber uplatku, pricemz metody nema prilis vynalezave - policejni hlidky s velkymi samopaly (jejichz funkci v extremne bezpecne Ghane jsem doted nepochopil) stoji noc co noc na stejnych mistech a od projizdejicich ridicu se snazi vytahnout par drobnych - pokud neni provoz, tak si s vami pratelsky povidaji tak dlouho, dokud jim neco nedate. Obvykle z vas postupne tahaji ridicak, papiry od auta, potvrzeni o zaplaceni silnicni dane a kdovico jeste; samozrejme musi vedet, kam jedete, co tam budete delat atd. atd. Ze by nekdy pokutovali prestupky (pokud tady vubec existuji pravidla silnicniho provozu, jeste jsem neobjevil ani jejich naznak), nebo snad zatykali zlodeje (driv nez je dav ubije k smrti), to ani nahodou.
Doporuceni k uspore penez a hlavne vlastnich nervu je tak celkem jednoduche - vyhnout se pokud mozno kazdemu, kdo ma v ruce razitko nebo samopal, a pokud uz se jim nevyhnete, nezbyva nez zaplatit a zmizet co nejdal to jde...