21. Kocourkov
Tematem, o ktere jsem se sice otrel temer v kazdem dosavadnim prispevku, ale ktere si presto zaslouzi samostatny clanek, je africka produktivita. Je totiz tim, co tady Evropany fascinuje uplne nejvic - soude alespon podle hodin stravenych vasnivymi diskuzemi u vecerniho pivka.
Priklady najdete na kazdem rohu - kdyz vam pod oknem hodinu zameta shrbena sousedka se svazkem bambusovych stebel, pricemz stejneho efektu doma docilite s normalnim kostetem za 10 minut; kdyz vidite na stavbe sest cernochu v patrech nad sebou, jak si zespoda podavaji jednu tvarnici za druhou, pricemz jakkoli primitivni vytah by nahradil praci ctyr z nich; nebo kdyz hotelovy travnik seka desitka lidi vybavenych macetami, misto jedineho zahradnika s motorovou sekackou.
Vsechny tyto priklady jsou z ekonomickeho hlediska logicke - nizka cena prace a nedostatek kapitalu zpusobuji, ze pracka, sekacka na travu ani dalsi vybaveni se tady proste nevyplati, kdyz si na to muzete najmout lidskou silu. Horsi dusledky ma mistni efektivita ve firmach - staci si treba vzit zpusob, jakym se tady resi fakturace. Nejprve jeden clovek napise rukou fakturu (vypocty se delaji zasadne na kalkulacce), prinese ji financakum, ti ji zkontroluji a hodi na recepci, kde ji prepisou a vytisknou, nasledne prinesou zpet k nam, abychom ji mohli zadat do sofwaru, vytisknout a znovu zkontrolovat, nacez se konecne muze odeslat zakaznikovi. Doma se napise rovnou v ucetnim softwaru, ze ktereho se vytiskne a posle - uspora casu cca. 60 min. na jedne fakture...
Bezne taky muzu sledovat sefa, jak prepisuje stranku s nejakym rozpoctem jednim(!) prstem do excelu (rychlosti cca. 30 uhozu za minutu), zatimco dalsi dva lide cekaji na jeho pocitac... Jedinou utechou mi muze byt, ze takhle tady funguje v podstate kazda firma - uz jsem se tusim zminoval o necitelnych radcich ve vypisech z bankovnich uctu (coz je pro financaka docela komplikace, obzvlast nema-li po ruce kontrolu pres internetbanking), naposledy jsem slysel o nakupu firemniho pick-upu za pul milionu v hotovosti (byly toho pry dve desetikilove krabice). Myslim, ze az si zacnu stezovat na nedostatek svetla v kancelari, tak vezmou pytle a zacnou ho v nich nosit dovnitr jako v Kocourkove...
Suma sumarum, srdce zaryteho socialisty by zaplesalo, s jak malym mnozstvim prace lze zamestnat tolik lidi; jako podnikatel bych musel polovinu zamestnancu vyhazet a druhou poradne proskolit, aby nehledali dvacet minut po firme kalkulacku (mistni velmi oblibena a rozsirena zabava), ale otevreli si ten zatraceny excel. Z hlediska praktikanta je vsak nejvice frustrujici absolutni neochota mistnich k jakymkoli zmenam - muzete vysvetlovat, proc je neco spatne, jak to zmenit a v cem to potom bude lepsi, a stejne se vzdycky najde dalsi duvod, proc to tak nejde udelat...